Jedna sci-fi ukázka ze sbírky Slzy zítřka, tři fantasy povídky a osmnáct trampských… Vlastně ale taky sci-fi. Příjemnou zábavu!
Byly toho plné noviny. A nejen noviny. Dokonce i ve vlaku na ně útočily titulky a hesla ze všech stran. Z nástěnek mezi okny i z informačních obrazovek, které už nějakou dobu patřily k výbavě i té nejposlednější lokálky. NEJVĚTŠÍ KROK V OCHRANĚ PŘÍRODY V DĚJINÁCH NAŠÍ ZEMĚ! psalo se v nich. KONEČNĚ JSME SE ZAŘADILI PO BOK VYSPĚLÝCH STÁTŮ…
„Tak z toho by jeden zvracel,“ odvrátil šerif oči od displeje mobilního telefonu. „Je to čím dál horší,“ podotkl Irčan, i když neměl chuť zhoršovat už tak pokleslou náladu v boudě panující. „Všichni jsme si mysleli, že je to jen takovej výstřelek, co brzy odezní. Ale ono ani náhodou. Kempů je v tý aplikaci pořád víc a víc.“…
Táhnu svůj kancelářskej pupek do kopce, funím jako to prase a potím se ještě hůř. Štrádujeme si to bok po boku, a jak nám ten krpál dává zabrat, radostně se s ním rveme. Pátek večer, těsně po oficiálním začátku léta. Slunce zaleze až asi v deset a i když jsme vyrazili po šichtě, pořád máme hafo času,…
Cesta lokálkou to je… Romantika. Krajina za okny pomalu ubíhá, vagón se pohupuje na mohutných listových pružinách a jak se okny procházející paprsky zapadajícího Slunce zvolna zabarvují ze zlatožluta do červena, začnete si připadat jako v pokojíčku. Útulně, příjemně, bezpečně. Vůbec vám pak nevadí, že se k cíli blížíte jako šnek a že to, co ujedete za…
Když věděli, že je od orosených půllitrů dělí už jen pár chvil, šlapalo se jim hned lépe. A bylo jedno, že mají v nohách slušný ranec kilometrů a že už zase supí do kopce… Protože tenhle kopec byl poslední. Potom už budou na hřebeni, kde je čeká víceméně rovina a na spací flek pak už půjdou…
„Vědomí, že je Betelgeuze přes 600 světelných let od Země, nám dalo falešný pocit bezpečí. Když se změnila v supernovu, vznikla časoporostorová rázová vlna, která posunula náš vesmír blíže jinému, paralelnímu světu, a přitom ještě zvládla zničit veškerou naši elektroniku. Pak se začaly objevovat „ozvěny“ – nejasné přízraky, postupem času stále zřetelnější. Náš a paralelní…
Fredy, Johny a Skunk byli kamarádi. Co kamarádi, znamenali pro sebe mnohem víc než se pod tímhle slovem obvykle rozumí, byli si prostě tak blízcí, jak mohou být jen lidé, kteří spolu delší čas trempují. A oni spolu trempovali už pěknou řádku let. Možná byste rádi věděli, jak přišli ke svým přezdívkám-no, není na tom…
Nakousnutý koláč Měsíce v poslední čtvrti chladně shlížel k zemi a osvětloval zasněženou pláň přiléhající k labyrintu pískovcových skal. Mrazivý vítr, který vyčistil nebe od sebemenšího mráčku, právě přestal vát a nastal klid. Divočáci ryli pod sněhem a snažili se sehnat něco k snědku, stejně jako srnčí tlupy, odhrabávající namrzlý sníh v naději na pár lístků borůvčí, uchovaných chladem letošní,…
Obloha byla ocelově šedá, těhotná přicházejícím deštěm. Vlhkost už se dala cítit ve vzduchu téměř hmatatelně, omývala mu tvář, vpíjela se do jeho oblečení a když se trochu soustředil, mohl ji zmačknout v dlani a nechat protéci mezi prsty. Zasmál se. Cítil jejich přítomnost, vnímal jejich radost z tak nádherně melancholického podvečera. V podobném počasí bývali vždycky nejsilnější,…
Ticho, které po vyřčení té otázky nastalo, by se snad dalo krájet. Finmor hleděl zamyšleně do ohně, snažil se dát dohromady útržky slov, kroužící mu hlavou a mlčel, protože najednou nevěděl, co říci. Belendirův pohled, upřený na svou zarostlou tvář, cítil jako kdyby se ho někdo dotýkal kouskem chladné oceli. Odmítnout by znamenalo skoro urážku,…
Slzy zítřka - sbírka sci-fi povídek
