Byly toho pln\u00e9 noviny. A nejen noviny. <\/p>\n\n\n\n
Dokonce i ve vlaku na n\u011b \u00fato\u010dily titulky a hesla ze v\u0161ech stran. Z n\u00e1st\u011bnek mezi okny i z informa\u010dn\u00edch obrazovek, kter\u00e9 u\u017e n\u011bjakou dobu pat\u0159ily k v\u00fdbav\u011b i t\u00e9 nejposledn\u011bj\u0161\u00ed lok\u00e1lky.<\/p>\n\n\n\n
NEJV\u011aT\u0160\u00cd KROK V OCHRAN\u011a P\u0158\u00cdRODY V D\u011aJIN\u00c1CH NA\u0160\u00cd ZEM\u011a!<\/em> psalo se v nich. KONE\u010cN\u011a JSME SE ZA\u0158ADILI PO BOK VYSP\u011aL\u00ddCH ST\u00c1T\u016e A DOP\u0158EJEME LES\u016eM KLIDU!<\/em><\/p>\n\n\n\n Pravda, to by je\u0161t\u011b nevypadalo tak zle. Jen\u017ee… ABSOLUTN\u00cd Z\u00c1KAZ VSTUPU DO LESA ZNAMEN\u00c1 P\u0158IJMOUT ODPOV\u011aDNOST ZA \u0160KODY, KTER\u00c9 JSME NA \u017dIVOTN\u00cdM PROST\u0158ED\u00cd NAP\u00c1CHALI!<\/em> Tak tohle u\u017e bylo konkr\u00e9tn\u00ed. Pravda, situace byla kritick\u00e1. Po odstaven\u00ed jadern\u00fdch elektr\u00e1ren, kdy cel\u00e1 Unie znovu s\u00e1hla po uhl\u00ed, se ekosyst\u00e9m zhroutil. Bylo pot\u0159eba n\u011bco ud\u011blat, to bez diskuze. Ceny emisn\u00edch povolenek vyl\u00e9tly vzh\u016fru a stal se z nich nejv\u011bt\u0161\u00ed byznys posledn\u00ed dek\u00e1dy. Kdo by cht\u011bl p\u0159ij\u00edt o pen\u00edze? Nikdo. A pro politiky to oded\u00e1vna platilo v\u00edce ne\u017e pro kohokoliv jin\u00e9ho. Ti nikdy necht\u011bli p\u0159ij\u00edt o dobr\u00e9 bydlo. Samoz\u0159ejm\u011b ani o zisky z emisn\u00edch povolenek, kter\u00e9 si te\u010f musely platit i dom\u00e1cnosti. Jinak by z\u016fstaly bez n\u00e1roku si zatopit a p\u0159ipojit se k elektrick\u00e9 s\u00edti. A pak p\u0159i\u0161el z\u00e1kaz vstupu do p\u0159\u00edrody a prost\u00fd lid, zmas\u00edrovan\u00fd mohutnou marketingovou kampan\u00ed, jim radostn\u011b zatleskal. V\u017edy\u0165 pro velk\u00e9 v\u011bci je t\u0159eba trochu t\u00e9 sv\u00e9 osobn\u00ed svobody ob\u011btovat, jinak to nejde. Tak dlouho to sl\u00fdchali, a\u017e uv\u011b\u0159il t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017ed\u00fd.<\/p>\n\n\n\n U\u017e cestou vlakem dost riskovali. Propagandou zmaten\u00ed cestuj\u00edc\u00ed je nepokryt\u011b \u010dastovali nep\u0159\u00e1telsk\u00fdmi pohledy. Jejich batohy, mask\u00e1\u010de a dal\u0161\u00ed vybaven\u00ed d\u00e1valy z\u0159eteln\u011b najevo, kam m\u00ed\u0159\u00ed a co se chystaj\u00ed podnikat. Kdokoliv na n\u011b mohl zavolat po\u0159\u00e1dkovou hl\u00eddku. P\u0159i zast\u00e1vk\u00e1ch tak trochu nerv\u00f3zn\u011b pokukovali kolem, zat\u00edm jim ale o\u010dividn\u011b p\u0159\u00e1lo \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Pedro vybalil lahev drah\u00e9ho rumu a nechal ji kolovat. Dal za ni \u010d\u00e1stku, odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed t\u00fddenn\u00edmu v\u00fdd\u011blku \u2013 ale chutnalo to \u00fa\u017easn\u011b a nav\u00edc\u2026 Byl to posledn\u00ed vandr. Tak co.<\/p>\n\n\n\n Spolucestuj\u00edc\u00edm se te\u010f tuplem nezavd\u011b\u010dili, pit\u00ed alkoholu na ve\u0159ejnosti bylo zak\u00e1z\u00e1no u\u017e d\u00e1vno.<\/p>\n\n\n\n Vyt\u00e1hli karty, jako u\u017e bezpo\u010dtukr\u00e1t p\u0159edt\u00edm a u\u0161lechtil\u00fd mok je trochu rozveselil. T\u0159eba to nakonec nebude tak stra\u0161n\u00e9, ut\u011b\u0161ovali se ve sv\u00e9m nitru.<\/p>\n\n\n\n Vystoupili v B\u0159ezin\u011b a vydali se ke skal\u00e1m vystupuj\u00edc\u00edm z okoln\u00ed krajiny pokryt\u00e9 nepravideln\u00fdmi skvrnami pol\u00ed.<\/p>\n\n\n\n \u201eV\u0161echno vypad\u00e1 docela norm\u00e1ln\u011b,\u201c podotkl D\u011bdek, kdy\u017e si zap\u00e1lil cigaretu a rozhl\u00e9dl se. A byla to pravda. Ne\u017e do\u0161li k bezpe\u010dnostn\u00ed uz\u00e1v\u011b\u0159e t\u011bsn\u011b p\u0159ed hranic\u00ed lesa.<\/p>\n\n\n\n Plot z d\u00e1lky skoro nebylo vid\u011bt, jeho stavitel\u00e9 odvedli dobrou pr\u00e1ci a d\u016fkladn\u011b ho zamaskovali jako pruh k\u0159ovin, obep\u00ednaj\u00edc\u00ed skalnat\u00fd ostroh Sv\u011btni\u010dek. Ale byl tam.<\/p>\n\n\n\n Byl neproniknuteln\u00fd. Dole ukotven do betonu, na vrcholku korunov\u00e1n \u017eiletkov\u00fdm dr\u00e1tem, kter\u00fd bude ji\u017e brzy i pod proudem, jak nazna\u010dovaly nep\u0159ehl\u00e9dnuteln\u00e9 izol\u00e1tory. Stejn\u011b by se ale nikdo nepokou\u0161el ho p\u0159el\u00e9zt, proto\u017ee cestou vzh\u016fru se nebylo \u010deho zachytit. Jeho stavitel\u00e9 nebyli hloup\u00ed. <\/p>\n\n\n\n Nikdo z nich ne\u0159ekl ani slovo. Nebylo t\u0159eba mluvit, situace byla v\u00edce ne\u017e jasn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n Cestu p\u0159e\u0165ala \u017eluto\u010dern\u011b pruhovan\u00e1 z\u00e1vora, opat\u0159en\u00e1 reflexn\u00edmi prvky. Ml\u010dky ji podlezli \u2013 str\u00e1\u017enice, ze kter\u00e9 vyb\u00edhalo jej\u00ed t\u011bleso, byla prozat\u00edm opu\u0161t\u011bn\u00e1. Te\u010f, v p\u00e1tek odpoledne, si jej\u00ed budouc\u00ed osazenstvo u\u017e\u00edvalo volna, ne\u017e v pond\u011bl\u00ed r\u00e1no zapo\u010dne t\u0159\u00edsm\u011bnn\u00fd, nep\u0159etr\u017eit\u00fd provoz. Do lesa se od t\u00e9 chv\u00edle dostanou u\u017e jen d\u0159eva\u0159i, myslivci a poch\u016fzk\u00e1\u0159i. Trempov\u00e9 ale rozhodn\u011b ne.<\/p>\n\n\n\n Les byl lidupr\u00e1zdn\u00fd. Davy turist\u016f, bushcrafter\u016f a vyznava\u010d\u016f outdooru do n\u011bj p\u0159estaly proudit u\u017e p\u0159ed \u010dasem. Po n\u011bkolika lockdownech \u2013 to slovo v \u010de\u0161tin\u011b zdom\u00e1cn\u011blo nadobro \u2013 vyvolan\u00fdch vlnami prastar\u00fdch vir\u016f, osvobozen\u00fdch glob\u00e1ln\u00edm oteplov\u00e1n\u00edm z vrstev p\u016fvodn\u00edho permafrostu kdesi na Sibi\u0159i, kter\u00e9 to tentokr\u00e1t vzaly vskutku z gruntu, u\u017e m\u00e1lokdo chodil jinam ne\u017e do pr\u00e1ce a pak rovnou dom\u016f. Kdy\u017e zrovna nebyla virov\u00e1 sez\u00f3na, stejn\u011b nikdo necht\u011bl riskovat drakonick\u00e9 tresty za \u201enep\u0159\u00edstojn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed k p\u0159\u00edrod\u011b\u201c, kter\u00e9 hrozily prakticky za v\u0161echno. Od zap\u00e1len\u00e9 cigarety, p\u0159es p\u00e1r krok\u016f mimo stezku, a\u017e po neopatrn\u011b zv\u00fd\u0161en\u00fd hlas. Pravomoci poch\u016fzk\u00e1\u0159\u016f jako by neznaly mez\u00ed, a tak po po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edch konfliktech v\u011bt\u0161ina m\u00edsto p\u0159\u00edrody zvolila virtu\u00e1ln\u00ed radov\u00e1nky na s\u00edti. A kdo m\u011bl pen\u011bz nazbyt a negativn\u00ed v\u00fdsledek virov\u00fdch sken\u016f, ten zam\u00ed\u0159il do n\u011bkter\u00e9 z te\u010f ji\u017e zna\u010dn\u011b pro\u0159\u00eddl\u00fdch hospod.<\/p>\n\n\n\n Nam\u00e1hav\u00fd v\u00fdstup do skal jim op\u011bt trochu spravil n\u00e1ladu. La\u010dn\u011b vdechovali jehli\u010d\u00edm provon\u011bn\u00fd vzduch, o\u010dima se p\u00e1sli na vzrostl\u00fdch smrc\u00edch, sem tam prom\u00ed\u0161en\u00fdch listn\u00e1\u010di a podv\u011bdom\u011b vyhled\u00e1vali zn\u00e1m\u00e9 \u00fatvary, vymodelovan\u00e9 p\u0159\u00edrodou v druhohorn\u00edch p\u00edskovc\u00edch. Byli tam, kde to m\u011bli r\u00e1di. Byli spolu. A stejn\u011b jako kdykoliv p\u0159edt\u00edm, i tentokr\u00e1t str\u00e1zn\u011b v\u0161edn\u00edho \u017eivota odpluly kamsi do d\u00e1li a platilo jen tady a te\u010f. V lese. Na vandru. Mimo \u010das a mimo realitu.<\/p>\n\n\n\n Hospoda s vyhl\u00eddkou, ze kter\u00e9 se daly pozorovat h\u0159ebeny bl\u00edzk\u00fdch hor, byla zav\u0159en\u00e1. Nep\u0159e\u017eila hned po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed vlnu nov\u00fdch z\u00e1kaz\u016f, p\u0159edpis\u016f a hlavn\u011b zdra\u017eov\u00e1n\u00ed. Poslou\u017eili si trochou piva z vlastn\u00edch skromn\u00fdch z\u00e1sob a po chv\u00edli ch\u016fze po vrcholov\u00e9 plo\u0161in\u011b kopce vedly jejich kroky do rokl\u00ed, za\u0159\u00edznut\u00fdch do jeho masivu.<\/p>\n\n\n\n Kdy\u017e vysup\u011bli posledn\u00edm \u00fabo\u010d\u00edm do jeskyn\u011b ukr\u00fdvaj\u00edc\u00ed prastarou osadu, nastal sluncem proz\u00e1\u0159en\u00fd, p\u0159\u00edjemn\u00fd podve\u010der, mra\u010dna exhal\u00e1t\u016f se kamsi vytratila a oni si nostalgicky op\u00e9kali bu\u0159ty nad opatrn\u011b zalo\u017een\u00fdm ohn\u00ed\u010dkem bez kou\u0159e. Na n\u011bjak\u00e9 v\u011bt\u0161\u00ed va\u0159en\u00ed nem\u011bli n\u00e1ladu, prost\u011b jen relaxovali a u\u017e\u00edvali si, ne\u017e je znovu dohnala skute\u010dnost. Naposledy. Je to posledn\u00ed vandr. Dal\u0161\u00ed u\u017e nebude.<\/p>\n\n\n\n \u201eTohle p\u0159eci nem\u016f\u017ee proj\u00edt,\u201c mudroval v nast\u00e1vaj\u00edc\u00edm \u0161eru D\u011bdek. \u201eJ\u00e1 u\u017e toho za\u017eil tolik a v\u017edycky se zas v\u0161echno vr\u00e1tilo do norm\u00e1lu\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eJen\u017ee ono to u\u017e pro\u0161lo,\u201c nam\u00edtl Mates. \u201eVid\u011bli jste ten plot. Tohle u\u017e nen\u00ed jen tak.\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eM\u00e1 pravdu,\u201c podpo\u0159il ho Pedro. \u201eJak do n\u011b\u010deho vl\u00e1da narve pen\u00edze, u\u017e se toho nevzd\u00e1. A je \u00fapln\u011b jedno, jestli to n\u011b\u010demu poslou\u017e\u00ed, nebo ne.\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eP\u0159itom je to takov\u00e1 kravina,\u201c vyrazil ze sebe zoufale D\u011bdek. \u201eJestli n\u011bco ni\u010d\u00ed p\u0159\u00edrodu, nejsme to my. Jsou to ty pitom\u00fd kysel\u00fd de\u0161t\u011b a oteplov\u00e1n\u00ed. A na to nem\u00e1 nejmen\u0161\u00ed vliv ani kdyby v\u0161echny osady zap\u00e1lily v\u00fdro\u010dn\u00ed ohn\u011b v jednu chv\u00edli. Je to blbost. A nikdo to nevid\u00ed\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eD\u011bdku, pros\u00edm t\u011b,\u201c pronesl sm\u00ed\u0159liv\u011b Mates. V\u011bd\u011bli to v\u0161ichni. A stejn\u011b tak s t\u00edm nemohli v\u016fbec nic ud\u011blat.<\/p>\n\n\n\n Us\u00ednali posmutn\u011ble a \u010dasto se probouzeli, snad aby se tuto p\u0159edposledn\u00ed svobodnou noc z\u00e1sobili vzpom\u00ednkami na ztichlou p\u0159\u00edrodu, kter\u00e1 je obklopovala a ji\u017e jim nebude souzena.<\/p>\n\n\n\n Mo\u017en\u00e1 jsme sem nem\u011bli jezdit<\/em>, p\u0159em\u00edtal v jednom bezesn\u00e9m okam\u017eiku Mates. Takhle budeme po n\u00e1vratu je\u0161t\u011b smutn\u011bj\u0161\u00ed<\/em>. Pak jeho my\u0161lenky p\u0159ekryl milosrdn\u00fd z\u00e1voj sp\u00e1nku.<\/p>\n\n\n\n R\u00e1no jako kdyby se jim op\u011bt pokusilo v\u0161echno vynahradit. U\u017e dlouho nepamatovali tak hezk\u00e9 po\u010das\u00ed, v posledn\u00edch letech tolik vz\u00e1cn\u00e9. Sv\u011bt byl na chv\u00edli zase hezk\u00fd.<\/p>\n\n\n\n Uva\u0159ili si k\u00e1vu, pohladili d\u00e1vn\u00e9 n\u00e1pisy vyryt\u00e9 do sk\u00e1ly, u\u017e n\u011bkdy v sedmn\u00e1ct\u00e9m stolet\u00ed \u2013 pokud se tedy jejich dataci, vyveden\u00e9 \u010d\u00edslicemi ve form\u011b, jak\u00e1 se u\u017e d\u00e1vno nepou\u017e\u00edvala, dalo v\u011b\u0159it \u2013 a opustili osadu.<\/p>\n\n\n\n \u201eSbohem, Ohrado<\/em>,\u201c rozlou\u010dil se s n\u00ed Mates jm\u00e9nem, kter\u00e9 dal\u0161\u00ed generace nebudou zn\u00e1t.<\/p>\n\n\n\n B\u011bhem soboty prolezli notnou \u0159\u00e1dku kemp\u016f, kter\u00e9 kdysi ob\u00fdvali. Mamu\u0165\u00e1k<\/em>, Dvoj\u010de<\/em>, St\u0159\u00edbrn\u00fd orel<\/em>\u2026 Pojmy, kter\u00e9 te\u010f zmiz\u00ed v minulosti. Nav\u0161t\u00edvili i m\u00edsto b\u00fdval\u00e9 P\u016flno\u010dn\u00ed osady<\/em>, jej\u00ed\u017e srub kdosi z r\u00e1doby ochran\u00e1\u0159\u016f vyp\u00e1lil ji\u017e p\u0159ed lety.<\/p>\n\n\n\n Na posledn\u00ed noc se symbolicky ut\u00e1bo\u0159ili na Ji\u017en\u00ed to\u010dn\u011b<\/em>, kde to p\u0159ed mnoha lety v\u0161e za\u010dalo, alespo\u0148 pro Matese. Ten tu byl prvn\u00ed, ve sv\u00fdch \u010derstv\u00fdch patn\u00e1cti letech a pak do t\u00e9to kouzeln\u00e9 krajiny p\u0159ivedl i sv\u00e9 kamar\u00e1dy. Te\u010f m\u017eoural do plamen\u016f a stra\u0161n\u011b si p\u0159\u00e1l, aby to tu taky neskon\u010dilo. Necht\u011bl to p\u0159ipustit. Cel\u00fdm sv\u00fdm srdcem vn\u00edmal, \u017ee p\u0159ich\u00e1z\u00ed mo\u017en\u00e1 o posledn\u00ed svobodu, kter\u00e1 mu v \u017eivot\u011b zb\u00fdvala. A tou\u017eil si z n\u00ed odkrojit co nejv\u011bt\u0161\u00ed kraj\u00edc.<\/p>\n\n\n\n D\u011bdek vyt\u00e1hl z tlumoku od\u0159en\u00e9 ukulele a trochu nerozhodn\u011b hr\u00e1bl do strun. \u201eDneska to u\u017e je asi jedno, ne,\u201c pohl\u00e9dl sv\u00fdm spole\u010dn\u00edk\u016fm do o\u010d\u00ed. \u201eI kdyby n\u00e1s te\u010f chytli, na vandru jsme byli. To u\u017e n\u00e1m nikdo nevezme.\u201c<\/p>\n\n\n\n P\u0159ik\u00fdvli, zadrnkali si p\u00e1r p\u00edsni\u010dek, neum\u011ble doprov\u00e1zen\u00fdch jejich ne\u0161kolen\u00fdmi hlasy. Pak ale ztichli, aby naplno vn\u00edmali t\u00e9m\u011b\u0159 posv\u00e1tn\u00fd no\u010dn\u00ed klid, sem tam p\u0159eru\u0161en\u00fd jen hlasy lesn\u00ed zv\u011b\u0159e.<\/p>\n\n\n\n Nechci zp\u00e1tky<\/em>, s\u00edlila v Matesov\u011b hlav\u011b my\u0161lenka, kter\u00e1 mu nedala pokoje u\u017e od chv\u00edle, kdy nastoupil do vlaku. V\u011bd\u011bl, \u017ee to nejde. \u017de zp\u011bt prost\u011b mus\u00ed, a\u0165 u\u017e dobrovoln\u011b nebo ne. Ale o to v\u00edc byla ta my\u0161lenka neodbytn\u00e1.<\/p>\n\n\n\n Tuto noc spali l\u00e9pe, \u00fanava po v\u010derej\u0161\u00edm \u010dast\u00e9m bd\u011bn\u00ed a po dne\u0161n\u00edm zdol\u00e1n\u00ed mnoha svah\u016f a rokl\u00ed jim pomohla zabrat rychle a uniknout do \u0159\u00ed\u0161e sn\u016f.<\/p>\n\n\n\n A pak nastal den posledn\u00ed.<\/p>\n\n\n\n U\u017e od r\u00e1na bylo poznat, \u017ee k vlaku se nikomu nechce. Loudali se mezi v\u011b\u017eemi skaln\u00edho m\u011bsta, moc nemluvili a sna\u017eili se vr\u00fdt do pam\u011bti v\u0161e, co se kolem nich nach\u00e1zelo. V\u016fn\u011b, zvuky, dojmy, pocity\u2026 To, co na fotografi\u00edch, kter\u00e9 samoz\u0159ejm\u011b tak\u00e9 po\u0159izovali, nep\u016fjde o\u017eivit.<\/p>\n\n\n\n Te\u010f do\u0161li k okraji lesa. Plot m\u011bli na dohled, stejn\u011b jako pobl\u00ed\u017e obzoru viditelnou vlakovou zast\u00e1vku.<\/p>\n\n\n\n \u201eZvl\u00e1\u0161tn\u00ed, zbyla mi konzerva,\u201c pohl\u00e9dl D\u011bdek do somradla. \u201eKlidn\u011b bych tu je\u0161t\u011b mohl z\u016fstat.\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eJ\u00e1 m\u00e1m je\u0161t\u011b kus chleba a pytl\u00edkovou pol\u00edvku,\u201c podotkl Pedro. \u201eN\u011bjak jsem sam\u00fdm smutkem nem\u011bl moc chu\u0165 k j\u00eddlu. \u0160koda, doma to u\u017e nebude tak chutnat, jako\u2026 Jako tady.\u201c<\/p>\n\n\n\n Pohl\u00e9dl na hodinky. \u201eAle u\u017e mus\u00edme. Za hodinu jede dne\u0161n\u00ed posledn\u00ed vlak, to tak akor\u00e1t stihneme.\u201c<\/p>\n\n\n\n \u201eDej mi tu konzervu,\u201c rozhodl se n\u00e1hle Mates. \u201eA ty ten chleba s pol\u00edvkou. J\u00e1 nikam nejedu.\u201c<\/p>\n\n\n\n P\u0159ekvapen\u011b na n\u011bj pohl\u00e9dli. \u201eZbl\u00e1znil ses?\u201c<\/p>\n\n\n\n V\u011bd\u011bli, co se stane, kdy\u017e kdokoliv z nich z\u016fstane. \u0160ance vyv\u00e1znout bez postihu byla nulov\u00e1. A nechat se chytit znamenalo pokutu, v\u011bzen\u00ed a ztr\u00e1tu zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Pro D\u011bdka by to byl rozsudek smrti, p\u0159i\u0161el by o n\u00e1rok na d\u016fchod. A Pedrova rodina by se propadla do chudoby bez mo\u017enosti udr\u017eet si norm\u00e1ln\u00ed bydlen\u00ed a \u017e\u00edt jako lid\u00e9\u2026 V tomhle ohledu to m\u011bl Mates nejjednodu\u0161\u0161\u00ed. Bez rodiny a ve st\u0159edn\u00edm v\u011bku\u2026 A\u017e pomine karen\u010dn\u00ed lh\u016fta, nastaven\u00e1 vl\u00e1dou pro ekozlo\u010dince, bude je\u0161t\u011b m\u00edt p\u0159\u00edle\u017eitost za\u010d\u00edt znovu. Ale stejn\u011b. Stejn\u011b si velkou \u010d\u00e1st \u017eivota dobrovoln\u011b zni\u010d\u00ed. Nebo sp\u00ed\u0161 nech\u00e1 zni\u010dit.<\/p>\n\n\n\n Sice nic ne\u0159\u00edkal, ale z jeho postoje bylo poznat, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. V d\u00e1li zahoukal vlak, sice ne jejich, ale p\u0159ipomn\u011blo jim to, \u017ee \u010das se nezastavil. Rozhodnut\u00ed mus\u00ed p\u0159ij\u00edt hned.<\/p>\n\n\n\n \u201eRozum\u00edm ti,\u201c \u0159ekl pak D\u011bdek a podal mu konzervu lan\u010dm\u00edtu, o kter\u00e9 prve mluvil.<\/p>\n\n\n\n \u201eJ\u00e1 taky,\u201c pok\u00fdvl Pedro a k pol\u00e9vce a chlebu p\u0159idal lahev s posledn\u00edmi zbytky rumu.<\/p>\n\n\n\n \u201eCht\u011bl jsem si ho nechat na cestu dom\u016f, ale ty si dobr\u00fdho pan\u00e1ka zaslou\u017e\u00ed\u0161 v\u00edc ne\u017e j\u00e1. U\u017eij si zbytek vandru, co nejl\u00edp to p\u016fjde.\u201c <\/p>\n\n\n\n \u201eAhoj,\u201c zalomili palce. Pak u\u017e opravdu museli j\u00edt.<\/p>\n\n\n\n Chv\u00edli se za nimi d\u00edval, ale potom se oto\u010dil a vydal se zp\u011bt do n\u00e1ru\u010de p\u00edskovcov\u00fdch skal.<\/p>\n\n\n\n Pond\u011bln\u00ed r\u00e1no ho zastihlo ve spac\u00e1ku, ve kter\u00e9m z polosedu, se z\u00e1dy zap\u0159en\u00fdmi o kmen slou\u017e\u00edc\u00ed jako lavi\u010dka, sledoval v\u00fdchod slunce. Konzervu sn\u011bdl k ve\u010de\u0159i, na ohni bublala gul\u00e1\u0161ovka a po ruce m\u011bl lahev se dv\u011bma hlty rumu \u2013 pokud si to dob\u0159e rozvrhne. Zase bylo kr\u00e1sn\u00e9 r\u00e1no. Naslouchal pta\u010d\u00edmu zp\u011bvu, nechal se hladit m\u00edrn\u00fdmi poryvy v\u011btru a a\u017e v morku kost\u00ed c\u00edtil, jak nas\u00e1v\u00e1 svobodu, kter\u00e1 mu ji\u017e brzy nebude souzena. V d\u00e1li spat\u0159il, jak nad vrcholky strom\u016f vzl\u00e9tla hejna dron\u016f, vypu\u0161t\u011bn\u00fdch str\u00e1\u017en\u00fdmi a poch\u016fzk\u00e1\u0159i. A\u017e ho najdou, bude po v\u0161em. Ale zat\u00edm se to nestalo.<\/p>\n\n\n\n Dal si hlt rumu, p\u0159iv\u0159el o\u010di a vychutn\u00e1val si posledn\u00ed kus svobody, kter\u00fd mu byl souzen.<\/p>\n\n\n\n U\u017e nepochyboval. St\u00e1lo to za to. V\u0161echno, co tu pro\u017eil, a\u017e do posledn\u00ed vte\u0159iny\u2026 Kter\u00e1 je\u0161t\u011b nenastala.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Byly toho pln\u00e9 noviny. A nejen noviny. Dokonce i ve vlaku na n\u011b \u00fato\u010dily titulky a hesla ze v\u0161ech stran. Z n\u00e1st\u011bnek mezi okny i z informa\u010dn\u00edch obrazovek, kter\u00e9 u\u017e n\u011bjakou dobu pat\u0159ily k v\u00fdbav\u011b i t\u00e9 nejposledn\u011bj\u0161\u00ed lok\u00e1lky. NEJV\u011aT\u0160\u00cd KROK V OCHRAN\u011a P\u0158\u00cdRODY V D\u011aJIN\u00c1CH NA\u0160\u00cd ZEM\u011a! psalo se v nich. KONE\u010cN\u011a JSME SE ZA\u0158ADILI PO BOK VYSP\u011aL\u00ddCH ST\u00c1T\u016e…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_kad_post_transparent":"","_kad_post_title":"","_kad_post_layout":"","_kad_post_sidebar_id":"","_kad_post_content_style":"","_kad_post_vertical_padding":"","_kad_post_feature":"","_kad_post_feature_position":"","_kad_post_header":false,"_kad_post_footer":false,"_kad_post_classname":"","footnotes":""},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-385","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-trampske-povidky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/385","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=385"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/385\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":386,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/385\/revisions\/386"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=385"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=385"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=385"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}