Cesta lok\u00e1lkou to je\u2026 Romantika. Krajina za okny pomalu ub\u00edh\u00e1, vag\u00f3n se pohupuje na mohutn\u00fdch listov\u00fdch pru\u017ein\u00e1ch a jak se okny proch\u00e1zej\u00edc\u00ed paprsky zapadaj\u00edc\u00edho Slunce zvolna zabarvuj\u00ed ze zlato\u017eluta do \u010dervena, za\u010dnete si p\u0159ipadat jako v pokoj\u00ed\u010dku. \u00datuln\u011b, p\u0159\u00edjemn\u011b, bezpe\u010dn\u011b. V\u016fbec v\u00e1m pak nevad\u00ed, \u017ee se k c\u00edli bl\u00ed\u017e\u00edte jako \u0161nek a \u017ee to, co ujedete za hodinu, by norm\u00e1ln\u00edmu rychl\u00edku zabralo tak \u010dtvrt.<\/p>\n\n\n\n
Byl p\u00e1tek ve\u010der a Pep\u00e9 si u\u017e\u00edval v\u011bdom\u00ed, \u017ee po hektick\u00e9m t\u00fddnu v pr\u00e1ci te\u010f nemus\u00ed v\u016fbec, ale v\u016fbec nic \u0159e\u0161it. Lid\u00ed v jedin\u00e9m vag\u00f3nu zvolna ub\u00fdvalo, na ka\u017ed\u00e9 zast\u00e1vce n\u011bkdo vlak opustil, ale m\u00e1lokdy p\u0159istoupil. Touhle dobou u\u017e v\u011bt\u0161ina n\u00e1roda usedala k televiz\u00edm, tedy ta v\u011bkov\u011b pokro\u010dilej\u0161\u00ed, spole\u010dn\u011b s d\u011btmi a v\u00fdrostky, kte\u0159\u00ed je\u0161t\u011b nem\u011bli n\u00e1rok toulat se po noc\u00edch m\u011bstskou d\u017eungl\u00ed. Kdo byl n\u011bkde mezi, ten zase zah\u0159\u00edval hospodskou \u017eidli, nebo barovou stoli\u010dku s \u00famyslem trochu se nap\u00edt a kdy\u017e to vyjde, tak si pozd\u011bji za\u0159\u00e1dit se zrovna sbalen\u00fdm prot\u011bj\u0161kem.<\/p>\n\n\n\n
V tomhle Pep\u00e9 a Rendy trhali partu. Zat\u00edmco Rendy by m\u011bl vzhledem ke sv\u00e9mu st\u00e1\u0159\u00ed klimbat u bedny, Pep\u00e9 zase chyb\u011bl v davu barov\u00fdch turist\u016f. M\u00edsto toho, aby se dru\u017eili se zbytkem obyvatelstva sv\u00e9ho v\u011bku, p\u0159ede v\u0161emi naprosto c\u00edlev\u011bdom\u011b prchali do les\u016f.<\/p>\n\n\n\n
\u201eBejvaly \u010dasy, kdy by tenhle vl\u00e1\u010dek tremp\u016fm nesta\u010dil,\u201c rozhl\u00e9dl se kolem sebe Rendy. \u201eMo\u017en\u00e1 ani dva. Ka\u017edej p\u00e1tek bejvaly vlaky pln\u00fd lid\u00ed v zelen\u00fdm a s kytarama\u2026 U velk\u00fdch vlak\u016f sta\u010dilo nastoupit do posledn\u00edho vag\u00f3nu, a i kdy\u017e jsi byl s\u00e1m, mohl sis vybrat, ke komu se p\u0159id\u00e1\u0161, podle toho, kam ses s nima cht\u011bl pod\u00edvat. Vzali t\u011b s sebou, nikomu to nevadilo\u2026 Jo, to byla doba\u2026\u201c<\/p>\n\n\n\n
Pep\u00e9 se pohodln\u011bji uvelebil u okna. Proj\u00ed\u017ed\u011bli te\u010f otev\u0159enou krajinou, plnou pol\u00ed, touto ro\u010dn\u00ed dobou u\u017e hol\u00fdch a zvolna se p\u0159ipravuj\u00edc\u00edch na obdob\u00ed zimn\u00edho odpo\u010dinku, po kter\u00e9m se znovu zazelenaj\u00ed. P\u0159es to, \u017ee u\u017e ofici\u00e1ln\u011b panoval podzim, trefili se s vandrem do kr\u00e1sn\u00e9ho bab\u00edho l\u00e9ta \u2013 teploty te\u010f byly skoro letn\u00ed, a i p\u0159edpov\u011b\u010f po\u010das\u00ed, a\u0165 u\u017e k jej\u00ed p\u0159esnosti mohli m\u00edt v\u00fdhrady jak\u00e9 cht\u011bli, byla p\u0159\u00edzniv\u00e1 a zd\u00e1lo se, \u017ee tentokr\u00e1t zpravodajc\u016fm vyjde podle pl\u00e1nu.<\/p>\n\n\n\n
Ze seda\u010dky t\u00e9m\u011b\u0159 uprost\u0159ed vozu se zvedl mlad\u00edk v m\u00f3dn\u00edch taktick\u00fdch hadrech \u2013 tremp to ale o\u010dividn\u011b nebyl, p\u0159esto \u017ee podobn\u00e9 oble\u010den\u00ed se v posledn\u00ed dob\u011b na vandry nosilo \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji. Ani o n\u011b nezavadil pohledem, nato\u017e aby se pokusil, t\u0159eba jen polohlasem, prohodit ahoj<\/em>. Ne\u017e do\u0161el ke dve\u0159\u00edm, stiskl tla\u010d\u00edtko upozor\u0148uj\u00edc\u00ed strojvedouc\u00edho, \u017ee se chyst\u00e1 vystoupit \u2013 n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed zast\u00e1vka byla na znamen\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Zastav\u00edme<\/em>, prob\u011bhla p\u00edsmena po sv\u011bteln\u00e9m n\u00e1v\u011bstidle vag\u00f3nu, hned pot\u00e9, co zobrazila n\u00e1zev stanice.<\/p>\n\n\n\n Pep\u00e9 se zahled\u011bl do d\u00e1li, sm\u011brem ke vzd\u00e1len\u00fdm hor\u00e1m na obzoru. Jeho t\u011blem projel kr\u00e1tk\u00fd z\u00e1chv\u011bv \u00fanavy \u2013 p\u011bt dn\u00ed pracovn\u00edho stresu se znovu ozvalo \u2013 zlehka p\u0159iv\u0159el o\u010di a na chv\u00edli si asi i klimbnul, proto\u017ee n\u00e1hle byli t\u00e9m\u011b\u0159 u konce cesty a ve vlaku krom\u011b nich u\u017e nesed\u011bl nikdo dal\u0161\u00ed.<\/p>\n\n\n\n \u201eU\u017e tam budem,\u201c podotkl vcelku zbyte\u010dn\u011b k Rendymu, nahazuj\u00edc\u00edmu si us\u00e1rnu na z\u00e1da. Ud\u011blal tedy tot\u00e9\u017e a chvatn\u011b zm\u00e1\u010dkl stejn\u00e9 tla\u010d\u00edtko, jako mlad\u00edk o n\u011bkolik zast\u00e1vek p\u0159ed n\u00edm.<\/p>\n\n\n\n FAILTEGUAITETAOBHAMUIGHUINE<\/em>, ozn\u00e1milo n\u00e1v\u011bstidlo. Pep\u00e9 na n\u011bj nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b vyt\u0159e\u0161til o\u010di. M\u011blo tam st\u00e1t Kanina<\/em>\u2026<\/p>\n\n\n\n \u201eMaj\u00ed to asi n\u011bjak\u00fd rozbit\u00fd,\u201c zamumlal a opakoval stisk je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t, pro jistou.<\/p>\n\n\n\n Nezastav\u00edme<\/em>, p\u0159ekvapilo ho ale n\u00e1v\u011bstidlo podruh\u00e9. Co je to blbost?<\/em><\/p>\n\n\n\n Rendy jako by to v\u016fbec nevn\u00edmal, klidn\u011b pozoroval pr\u016fhledem ve dve\u0159\u00edch vlaku ub\u00edhaj\u00edc\u00ed okol\u00ed.<\/p>\n\n\n\n \u201eHele, Rendy,\u201c nadhodil Pep\u00e9 v\u00e1hav\u011b, ale v tu chv\u00edli n\u00e1v\u011bstidlo zhaslo a zask\u0159\u00edpaly brzdy. Trochu to trhlo, jak vlak za\u010dal zpomalovat. Kdy\u017e zastavil, Rendy hbit\u011b dve\u0159e otev\u0159el a nadechl se vzduchu, von\u00edc\u00edho jehli\u010d\u00edm.<\/p>\n\n\n\n \u201eKone\u010dn\u011b, tolik jsem se t\u011b\u0161il,\u201c zahul\u00e1kal a vysko\u010dil na betonov\u00fd b\u0159eh n\u00e1stupi\u0161t\u011b. Pep\u00e9 pokr\u010dil rameny, i on nasunul pa\u017ee do popruh\u016f us\u00e1rny a opustil lok\u00e1lku.<\/p>\n\n\n\n Kanina,<\/em> \u010detl na ceduli. To bylo v po\u0159\u00e1dku. Jen zast\u00e1vku nepozn\u00e1val. Nepamatoval si, \u017ee by to byla takov\u00e1 polorozpadl\u00e1 stavba, jakou m\u011bl p\u0159ed sebou. Jako by od jeho posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy zest\u00e1rla o \u0159adu let. Zavrt\u011bl hlavou a p\u0159idal do kroku, aby stihl Rendyho, kter\u00fd bez ohl\u00e9dnut\u00ed m\u00ed\u0159il p\u0159es silni\u010dku z hrub\u00e9ho asfaltu p\u0159\u00edmo ke strni\u0161ti, za kter\u00fdm se ty\u010dila opona potemn\u011bl\u00e9ho lesa.<\/p>\n\n\n\n Dohnal ho n\u011bkde v p\u016fli pole, oranice byla na\u0161t\u011bst\u00ed vyschl\u00e1, tak\u017ee se mohl soust\u0159edit jen na p\u0159eskakov\u00e1n\u00ed br\u00e1zd, vyryt\u00fdch zem\u011bd\u011blskou technikou, ani\u017e by mu podr\u00e1\u017eky kanad obalovalo bahno. Vlastn\u011b si ani nevzpom\u00ednal, kdy by se mu po poli \u0161lo l\u00e9pe ne\u017e dnes. Bab\u00ed l\u00e9to je pro vandr\u00e1ky po\u017eehnan\u00fd \u010das.<\/p>\n\n\n\n Ne\u017e dorazili na hranici lesa, kde spadal ter\u00e9n prudce dol\u016f a rozd\u011bloval se do nes\u010detn\u00fdch rokl\u00ed, uc\u00edtil charakteristickou v\u016fni kou\u0159e. N\u011bkdo pobl\u00ed\u017e rozd\u011blal ohe\u0148. Ale kdo? V \u00fadol\u00ed\u010dku, do kter\u00e9ho za\u010d\u00ednali zvolna sl\u00e9zat, nikdy \u017e\u00e1dn\u00fd kemp neb\u00fdval, k tomu prvn\u00edmu, kde si cht\u011bli odpo\u010dinout, by m\u011bli doj\u00edt a\u017e po n\u011bkolika kilometrech. Takhle bl\u00edzko u vesnice by nikdo norm\u00e1ln\u00ed ohe\u0148 nerozd\u011blal.<\/p>\n\n\n\n Tak\u017ee asi myslivci nebo les\u00e1ci<\/em>. Mus\u00edme b\u00fdt opatrn\u00ed<\/em>.<\/p>\n\n\n\n \u201eRendy,\u201c houkl dop\u0159edu, ale nedo\u010dkal se odpov\u011bdi. Rendy mazal d\u00e1l, jako kdyby ho n\u011bco t\u00e1hlo. A tak, cht\u011b necht\u011b, pokra\u010doval za n\u00edm. Sotva mu sta\u010dil, na to, \u017ee za p\u00e1r let pot\u00e1hne na h\u0159bet\u011b \u0161est\u00fd k\u0159\u00ed\u017eek, p\u0159edv\u00e1d\u011bl jeho spoluvandrovn\u00edk neuv\u011b\u0159itelnou kondici.<\/p>\n\n\n\n Jakmile slezli z pole a prodrali se hou\u0161tinami, vyrostly kolem nich p\u00edskovcov\u00e9 v\u011b\u017ee a skaln\u00ed v\u00fdchozy, kter\u00e9 odmali\u010dka tolik miloval. Kochal se t\u011bmi scen\u00e9riemi, pokra\u010doval za Rendym, kter\u00fd zabo\u010dil do jak\u00e9si skryt\u00e9 rokle, kterou v\u016fbec neznal\u2026 A tam narazili na parti\u010dku v d\u017e\u00edn\u00e1ch a mask\u00e1\u010d\u00edch se vzorem jehli\u010d\u00ed, rozvalenou u ohni\u0161t\u011b, nad kter\u00fdm v kotl\u00edku bublal gul\u00e1\u0161.<\/p>\n\n\n\n \u201eAh\u00f3\u00f3\u00f3\u00f3j\u201c, rozezn\u011blo se rokl\u00ed.<\/p>\n\n\n\n Rendy shodil us\u00e1rnu ze zad a za\u010dal si s nimi radostn\u011b zalamovat palec. M\u00edrn\u011b zmaten\u00fd Pep\u00e9 se p\u0159idal.<\/p>\n\n\n\n Skukum, Li\u0161\u00e1k, Mates, Pluto\u2026 To mno\u017estv\u00ed p\u0159ezd\u00edvek se na poprv\u00e9 nedalo zapamatovat. Bylo jich tolik\u2026 A v\u0161ichni byli neuv\u011b\u0159iteln\u011b p\u0159\u00e1tel\u0161t\u00ed. Pod\u011blili se o proviant, za\u010daly kolovat lahve tuzem\u00e1ku a vodky, kytara se rozezn\u011bla.<\/p>\n\n\n\n Slunce u\u017e zmizelo, nast\u00e1vala noc a Pep\u00e9 si uv\u011bdomil, \u017ee akordy a slova p\u00edsn\u00ed, kter\u00e9 si pamatoval jen ze star\u00fdch nahr\u00e1vek, p\u0159ich\u00e1z\u00ed tou vlahou, teplou noc\u00ed snad ze v\u0161ech stran. Jako by cel\u00fd les prostupovala atmosf\u00e9ra p\u0159\u00e1telstv\u00ed a radosti ze \u017eivota.<\/p>\n\n\n\n Bavil se s nimi, sm\u00e1li se. P\u0159ij\u00edmal v\u0161e jako ne\u010dekan\u00e9, radostn\u00e9 dobrodru\u017estv\u00ed a sna\u017eil se nep\u0159em\u00fd\u0161let nad pro n\u011bj nepochopiteln\u00fdmi detaily, se kter\u00fdmi se neust\u00e1le setk\u00e1val. V\u0161echno tu bylo tak n\u011bjak retro<\/em> \u2013 ano, to byl ten spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdraz. \u010cutory ve filcov\u00fdch obalech, kosod\u00e9ln\u00edkov\u00e9 mask\u00e1\u010dov\u00e9 celty, hlin\u00edkov\u00e9 e\u0161usy\u2026 Dokonce i alkohol jako kdyby v\u0161ichni nakoupili v n\u011bjak\u00e9m d\u00e1vno zapomenut\u00e9m skladu. Nepozn\u00e1val etikety star\u00e9 mysliveck\u00e9 ani vodky, na tuzem\u00e1ku bylo dokonce ps\u00e1no RUM<\/em>, i kdy\u017e podle regul\u00ed Unie to tak b\u00fdt u\u017e dlouho nesm\u011blo. Ne, nebyla to \u017e\u00e1dn\u00e1 alkoholick\u00e1 slezina \u2013 v\u0161ak toho pro v\u0161echny ani nebylo dost, aby se nez\u0159\u00edzen\u011b zt\u0159\u00edskali. Bylo to tak akor\u00e1t, aby se pobavili, zasm\u00e1li a uvolnili se.<\/p>\n\n\n\n \u201eKolem jsou je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed kempy?\u201c osm\u011blil se zeptat Li\u0161\u00e1ka, jeho\u017e p\u0159ezd\u00edvku si zapamatoval nejl\u00e9pe, proto\u017ee si spolu u\u017e del\u0161\u00ed dobu vypr\u00e1v\u011bli ko\u0161ilat\u00e9 vt\u00edpky.<\/p>\n\n\n\n \u201eJe\u017ei\u0161, tady jich je,\u201c zn\u011bla odpov\u011b\u010f. \u201eA vlastn\u011b\u2026 P\u0159i\u0161el prav\u00fd \u010das na n\u00e1v\u0161t\u011bvu.\u201c<\/p>\n\n\n\n Zvedlo se jich asi p\u011bt, ostatn\u00ed z\u016fstali u ohn\u011b. A pak vyrazili do noci, osv\u011btlovan\u00e9 poka\u0148kan\u00fdm kotou\u010dem M\u011bs\u00edce v \u00fapl\u0148ku, kter\u00fd post\u0159\u00edb\u0159il celou krajinu kolem a pomohl jim naj\u00edt cestu.<\/p>\n\n\n\n \u0160li po notn\u011b vy\u0161lapan\u00fdch stezk\u00e1ch, p\u0159esto, \u017ee ji\u017e vl\u00e1dla noc, jim nehrozilo, \u017ee by n\u011bkde zabloudili nebo zapadli do n\u011bkter\u00e9 z rokl\u00ed. Nav\u0161t\u00edvili n\u011bkolik kemp\u016f, ke ka\u017ed\u00e9mu vedla jasn\u011b rozeznateln\u00e1 cesti\u010dka, v\u0161ude byli v\u0159ele p\u0159iv\u00edt\u00e1ni a v\u0161ude jim bylo dob\u0159e. Bylo to\u2026 Neskute\u010dn\u00e9, \u00fa\u017easn\u00e9 a neuv\u011b\u0159iteln\u011b povzn\u00e1\u0161ej\u00edc\u00ed. Pep\u00e9 v\u016fbec netu\u0161il, \u017ee by se v m\u00edstn\u00edch les\u00edch mohlo sej\u00edt tolik lid\u00ed nalad\u011bn\u00fdch na stejnou vlnu.<\/p>\n\n\n\n A pak se vr\u00e1tili, ulehli do spac\u00e1k\u016f k dohas\u00ednaj\u00edc\u00edmu ohni a bla\u017een\u011b us\u00ednali pod hv\u011bzdnou oblohou, zat\u00edmco sem tam je\u0161t\u011b z d\u00e1li zazn\u011bly \u00fadery do kytarov\u00fdch strun. C\u00edtil, jak se mu kl\u00ed\u017e\u00ed o\u010di, uvoln\u011bn\u011b se propadal do konej\u0161iv\u00e9 n\u00e1ru\u010de sp\u00e1nku. To a\u017e budu n\u011bkomu vypr\u00e1v\u011bt<\/em>\u2026 Nikdy se mu nespalo tak dob\u0159e.<\/p>\n\n\n\n Sn\u011bn\u00ed mu p\u0159etrhl kdosi, kdo do n\u011bj neurvale \u0161\u0165ouchl. Trochu rozezlen\u011b zam\u017eoural, kdo\u017ee ho ru\u0161\u00ed ze slastn\u00e9ho odpo\u010dinku \u2013 byl to Rendy.<\/p>\n\n\n\n \u201eCo blbne\u0161,\u201c utrhl se na n\u011bj.<\/p>\n\n\n\n \u201eD\u011blej, vystupujem,\u201c dozv\u011bd\u011bl se. Rozhl\u00e9dl se kolem \u2013 Kanina<\/em>, hl\u00e1silo n\u00e1v\u011bstidlo. Zastav\u00edme<\/em>. Co\u017ee?<\/p>\n\n\n\n Rychle se postavil, drapl us\u00e1rnu a vysko\u010dil z vlaku hned za Rendym, nap\u016fl je\u0161t\u011b v polosp\u00e1nku.<\/p>\n\n\n\n Zast\u00e1vka vypadala p\u0159esn\u011b tak, jak si ji pamatoval. Zavt\u011bl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b hlavou a p\u0159idal do kroku, aby dohnal Rendyho, kter\u00fd u\u017e p\u0159ekro\u010dil silnici a vstoupil na strni\u0161t\u011b. Dohnal ho a\u017e v p\u016flce pole, d\u00edky bab\u00edmu l\u00e9tu dostate\u010dn\u011b vyschl\u00e9mu, aby se nebo\u0159il do bahna\u2026 Zarazil se. Tak tomuhle se \u0159\u00edk\u00e1 d\u00e9ja vu<\/em>?<\/p>\n\n\n\n Nas\u00e1l do nozder podve\u010dern\u00ed vzduch \u2013 ne, nec\u00edtil \u017e\u00e1dn\u00fd kou\u0159. P\u0159eci jenom se v\u0161echno neopakovalo. Te\u010f to bylo trochu jin\u00e9.<\/p>\n\n\n\n Vstoupili do rokle pod \u00farovn\u00ed pol\u00ed \u2013 a byli tam sami. Nikde nikdo, jen ticho a klid p\u0159\u00edrody, p\u0159ipravuj\u00edc\u00ed se na nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed noc. Skaln\u00ed v\u011b\u017ee neodr\u00e1\u017eely zvuk kytarov\u00fdch strun, krajinou nezazn\u00edval vesel\u00fd hlahol. Ne\u017e dorazili na sv\u016fj obl\u00edben\u00fd flek, minuli n\u011bkolik d\u00e1vn\u00fdch kemp\u016f, o kter\u00fdch v\u011bd\u011bl, proto\u017ee mu je Rendy kdysi uk\u00e1zal, ale nic nenasv\u011bd\u010dovalo tomu, \u017ee by na nich n\u011bkdo cht\u011bl nocovat \u2013 jen v\u00edtr, \u0161um\u00edc\u00ed ti\u0161e v korun\u00e1ch strom\u016f doprov\u00e1zel jejich pou\u0165.<\/p>\n\n\n\n Kdy\u017e nad skalami zapl\u00e1l st\u0159\u00edbroleskl\u00fd souputn\u00edk Zem\u011b, m\u011bli u\u017e v sob\u011b ve\u010de\u0159i a v z\u00e1\u0159i drobn\u00e9ho ohn\u00ed\u010dku zvolna ucuc\u00e1vali z lahve u\u0161lechtil\u00e9ho moku. Moc nemluvili, oba m\u011bli dost promluv, kter\u00e9 absolvovali v pracovn\u00edm t\u00fddnu. Sem tam zahoukala sova\u2026<\/p>\n\n\n\n \u201eRendy, chyb\u00ed ti hodn\u011b ty star\u00fd \u010dasy? Jak o nich v\u017edycky vypr\u00e1v\u00ed\u0161, kdy\u017e b\u00fdvaly v\u0161echny kempy obsazen\u00fd?\u201c odhodlal se Pep\u00e9 zeptat.<\/p>\n\n\n\n Rendy se na chv\u00edli zamyslel.<\/p>\n\n\n\n \u201eAle to v\u00ed\u0161, \u017ee jo,\u201c pronesl pak trochu posmutn\u011ble. \u201eByl jsem mladej a v\u0161echno bylo takov\u00fd\u2026 Jin\u00fd ne\u017e te\u010f. Jenom\u017ee to je minulost, ty \u010dasy se u\u017e nevr\u00e1t\u00ed. P\u0159\u00e1l bych ti je za\u017e\u00edt, to jo. Na druhou stranu jsem ale r\u00e1d, \u017ee lidi jako jsme byli tenkr\u00e1t my, po\u0159\u00e1d existujou \u2013 \u017ee pokra\u010dujou ve vandrov\u00e1n\u00ed d\u00e1l, tak jako ty. Ty jsi u\u017e \u00fapln\u011b jin\u00e1 generace. M\u016f\u017eete si pl\u00e1novat \u017eivot podle sebe, cestovat kam chcete, jasn\u011b, mus\u00edte na to m\u00edt dost pen\u011bz. Ale to se d\u00e1 \u0159e\u0161it. My tenkr\u00e1t ut\u00edkali z reality na vandry a tady teprve po\u0159\u00e1dn\u011b \u017eili sv\u016fj \u017eivot, a to n\u00e1s d\u00e1valo dohromady. Te\u010f u\u017e jezd\u00ed jen opravdov\u00ed srdca\u0159i.\u201c<\/p>\n\n\n\n R\u00e1no se Pep\u00e9 probudil s\u00e1m, nikdo do n\u011bj nemusel \u0161\u0165ouchat. Jen tak le\u017eel, vykukoval ze spac\u00e1ku a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Je to te\u010f lep\u0161\u00ed? Anebo to snad bylo lep\u0161\u00ed tenkr\u00e1t?<\/p>\n\n\n\n Pocit soun\u00e1le\u017eitosti asi nez\u00e1le\u017e\u00ed na po\u010dtu\u2026 V\u0161ak si s Rendym vysta\u010dili v\u017edycky i ve dvou, nepot\u0159ebovali davy spoluvandrovn\u00edk\u016f. A kdy\u017e si vzpomn\u011bl na ty pro\u0161lapan\u00e9 cesty v lese, po kter\u00fdch se dalo kr\u00e1\u010det i v noci, na vesel\u00fd hlahol je\u0161t\u011b chv\u00edli p\u0159ed rozedn\u011bn\u00edm\u2026 Nen\u00ed to zase te\u010f lep\u0161\u00ed pro lesn\u00ed zv\u011b\u0159 a p\u0159\u00edrodu v\u016fbec?<\/p>\n\n\n\n Bylo kr\u00e1sn\u011b. Z rokle pod n\u00edm stoupala rann\u00ed mlha, kter\u00e1 ve slune\u010dn\u00ed z\u00e1\u0159i brzy pomine, v d\u00e1li zaslechl datla. A on se rozhodl nic ne\u0159e\u0161it. Oto\u010dil se na druh\u00fd bok, zav\u0159el o\u010di a cel\u00fdm sv\u00fdm j\u00e1 slastn\u011b vn\u00edmal v\u0161echnu tu kr\u00e1su, kterou mu laskav\u00fd osud dovolil pro\u017e\u00edt.<\/p>\n\n\n\n Ka\u017ed\u00e1 doba m\u00e1 pro a proti. Budu si u\u017e\u00edvat p\u0159\u00edtomnost, minulost stejn\u011b nem\u016f\u017eu vr\u00e1tit\u2026 Hlavn\u011b, \u017ee jsem te\u010f tady a je mi fajn. Nechme to ko\u0148ovi, ten m\u00e1 v\u011bt\u0161\u00ed hlavu, uzav\u0159el sv\u00e9 \u00favahy.<\/p>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":" Cesta lok\u00e1lkou to je\u2026 Romantika. Krajina za okny pomalu ub\u00edh\u00e1, vag\u00f3n se pohupuje na mohutn\u00fdch listov\u00fdch pru\u017ein\u00e1ch a jak se okny proch\u00e1zej\u00edc\u00ed paprsky zapadaj\u00edc\u00edho Slunce zvolna zabarvuj\u00ed ze zlato\u017eluta do \u010dervena, za\u010dnete si p\u0159ipadat jako v pokoj\u00ed\u010dku. \u00datuln\u011b, p\u0159\u00edjemn\u011b, bezpe\u010dn\u011b. V\u016fbec v\u00e1m pak nevad\u00ed, \u017ee se k c\u00edli bl\u00ed\u017e\u00edte jako \u0161nek a \u017ee to, co ujedete za…<\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"closed","ping_status":"closed","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_kad_post_transparent":"","_kad_post_title":"","_kad_post_layout":"","_kad_post_sidebar_id":"","_kad_post_content_style":"","_kad_post_vertical_padding":"","_kad_post_feature":"","_kad_post_feature_position":"","_kad_post_header":false,"_kad_post_footer":false,"_kad_post_classname":"","footnotes":""},"categories":[15],"tags":[],"class_list":["post-379","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-trampske-povidky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/379","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcomments&post=379"}],"version-history":[{"count":1,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/379\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":380,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=\/wp\/v2\/posts\/379\/revisions\/380"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fmedia&parent=379"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Fcategories&post=379"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/jirihons.cz\/index.php?rest_route=%2Fwp%2Fv2%2Ftags&post=379"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}